Jak jsem byla zařazena do klubu přátel skupinky DPH

Po dvou letech v KPMG se mi dostalo neskutečné pocty. Byla jsem zařazena do klubu přátel skupinky DPH a tudíž jsem se mohla s touto skupinkou zúčastnit výšlapu na Ještěd. Musím přiznat, že jen na velmi málo akcí jsem se bavila tak dobře a soustavně jako na téhle.

Nástup

Den začal poklidně. V devět hodin ráno jsme se sešli v McDonaldu na Černém mostě. Po vydatné a nezdravé snídani byli členové výpravy rozděleni do posádek tří aut. Petr Toman, partner v daňovém oddělení a vzorný to otec od rodiny, byl vybaven největším a zřejmě i nejkomfortnějším autem, jelikož větší část naší 11tičlenné skupiny se rozhodla jet s ním.

Najdi si skupinku

Po příjezdu do Liberce nastala očekávaná situace - najdi si skupinku - což nebylo na první pohled tak jednoduché. První posádka dorazila do Liberce s předstihem, jelikož byla složena převážně z obyvatel tohoto horského města, kteří se rozhodli odhodit ve svých domovech nepotřebnou výbavu a nafasovat praktičtější equipment typu lopat na sjíždění zasněžených kopců. Druhá skupina, sestávající se z mé maličkosti, kolegyně Lucky a manažera Aleše, dorazila díky Alešovu neomylnému a chlapskému smyslu pro orientaci do Liberce v rychlosti a bez navigace. Byli jsme poněkud znepokojeni třetí skupinou v čele s Petrem, jelikož nám chaoticky volali a dotazovali se, co že to máme v navigaci a že oni jedou na Ještěd. Poněkud jsme se obávali, zda se nechtějí z výšlapu ulít a užívat si výhledu bez námahy. Nakonec jsme se však šťastně sešli a mohli vyrazit směr Ještěd.

Výšlap

Musím čtěnářům přiznat, že má fyzička v poslední době velmi utrpěla a tudíž jsem se na začátku výstupu příliš nenasmála. Vše se ale změnilo v průběhu trasy, kdy začali členové výpravy, nehledě na firemní hodnost, zásobovat naši skupinu vybraným horskými lahůdkami, např. domácí hruškovicí, čajem se slivovicí apod.

Vrchol

Po zdolání vrcholu jsme se odměnili dle preferencí každého znás - svíčkovou, buchtičkami se šodó, smažákem, pivem, aperolem, svařákem a dalšími výdobytky moderní kuchyně. Poněkud nás překvapilo, že jídlo jsme do sebe narvali během půl hodiny, ale vykecávat jsme zvládli další hodinu a půl. Nevěřila bych, kolik zajímavého se člověk o skupince DPH dozví v tak krátkém čase - který manažer je princeznou (velmi rád se převléká), který polovičním bulimikem (pozn. red. hodně jí, ale nezvrací) apod.

Sestup

Jelikož začal být čas na odpolední kafíčko a zákusek, rozhodli jsme se opustit vrchol a navštívit horskou chatu, jejíž jméno jsem zapomněla, ale zato vím, že tak skvělé borůvkové knedlíky s tvarohem a šlehačkou už jsem dlouho neměla. S provinilým pocitem musím přiznat, že jsem nezvládla sníst celou porci i přes počáteční ambice. Horská porce je prostě horská porce.

Po odpolední siestě následovala největší výzva - sejít kopec. Klouzalo nám to úplně všude a doteď vůbec nechápu, jak jsme se dostali dolů. Zásluhu na našem vtipném sestupu ovšem mají i již zmiňované lopaty. Použili jsme je všichni. Okamžik, kdy se hecují partner a manažer, kdo sjede kopec strmý jako .... no prostě hodně, zřejmě nikdy nezapomenu.

Stejně jako náš výstup i sestup se nám podařil a my se mohli vydat k domovu. Už teď jsem napjatá, jestli budu přibrána i na plánovaný výlet na Sněžku. Něco takového bych si nechtěla nechat ujít :-)

Příště bys s námi mohl/a vyrazit i ty, ne? :-) Podívej na volné pozice!